Aikido vs. Jiu-jitsu, aneb když se sejdou milovníci bojových sportů

 Vyhlídka společného tréninku s jiným oddílem cvičícím odlišné bojové umění byla pro mne vždy lákavá, a proto jsem ve skrytu duše jásala, když učitelé našeho oddílu Aikido přišli s nápadem společného tréninku Jiu-Jitsu v Prušánkách. I přesto jsem se zpočátku neubránila mírné nervozitě. Když jsem po prvním letmém pohledu zjistila, že ani jeden cvičenec z druhého oddílu není nižší a pravděpodobně ani mladší než já, orosilo se mi čelo. Tak tohle bude ještě zajímavé, pomyslela jsem si. 

 První hodiny tréninku se ujal pan Bednář, což bylo pro mne značnou úlevou, protože jsem mohla začít s něčím, co je mi známé – tedy s cvičením Aikido. Výběr některých poměrně ´sadistických´ (avšak základních) technik mě mírně vyděsil, nicméně nepřekvapil. Cvičenci druhého oddílu si vedli velmi dobře, i když si většina z nich neustále mumlala něco o tom, jak „si jejich trenér pro nás připravil tak primitivní techniky a my to máme hrozně těžké“. Ale ne, to jsem jistě musela přeslechnout.

 Hodina rychle uběhla a před námi nyní stál na první pohled přísně a nekompromisně vyhlížející učitel Jiu-Jitsu. První živá ukázka onoho bojového umění byla docela působivá a zajímavá. Problém však nastal, když jsem se měla pokusit to zopakovat. Nejistota ale pomalu opadala s přibývajícími technikami a z učitele se nakonec vyklubal docela hodný a zodpovědný člověk. Protloukat se, a to často doslova, některými pohyby bylo pro mne často velmi těžké, ale o to více zábavné. Opravdu však nechápu, proč si jejich trenér pro nás připravil tak obtížné techniky a my pro ně měli hrozně jednoduché:-).

 I když jsem ke konci byla už hodně unavená, trénink jsem si vychutnala plnými doušky. Jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost potkat na tatami nové tváře, strávit čas v příjemném, přátelském kolektivu a ještě navíc poznat něco nového. Proto tímto děkuji oběma učitelům Aikido z našeho oddílu za skvělý nápad a novou zkušenost.

          Lucie R.